Běž za a s Kristem

   Inspirací k psaní tohoto článku byl jeden krásný sluneční den a hlavně můj výběh do přírody. Ano čtete správně „výběh“. Poslední dobou je pro mě běhání jeden z nejlepších možností jak se odreagovat, vypnout a načerpat novou inspiraci. I dnešní článek je toho důkazem. V průBĚHu mě napadá mnoho myšlenek.  A s jednou bych se chtěla podělit.

   Trošku tomu napovídá i nadpis „Běž za a s Kristem“. Každý má určitě své oblíbené místo či trasu, kde rád chodí, jede na kole nebo i případně běhá. I já ji mám. To místo je nedaleký les, kde můžu obdivovat krásu přírody a obzvlášť nyní, když se příroda probouzí, ptáci zpívají a datel klepe do jeho typického rytmu.  Než však doběhnu na začátek lesa, běžím kolem velkého dřevěného kříže. Obzvlášť v této postní době se snažíme více uvědomit tu velkou oběť, kterou pro nás udělal z lásky. A co MY na to?  Jak mu odpovídáme? Jak reagujeme? Když jsem se nad tím během cesty přemýšlela,  jaká by měla být odpověď, tak mi jednoznačně vyšlo – následuj ho, běž za Něj. Pro Něj. S Ním. Žít život tak, aby v něm měl místo i On – Kristus. Hezky a jednoduše se mi to mluví, tedy v tomto případě píše ale jak žít život s Kristem? Určitě nebudu teď psát návod „Jak žít s Kristem“ protože sama si myslím, že v tomto ohledu mám velké mezery. Kdybych přirovnala můj duchovní život, a věřím, že mnoho z nás, možná i ten Tvůj, tak by to byl běh, jehož cílem by bylo nebe. Běh, jehož délka trasy ani jeho terén není jednoznačný. Běh v nejasném prostředí na nejasném terénu ale s jasným cílem. Nevím jak ostatní ale ráda vím co je mým cílem, kde se mám dostat. Podle toho si můžu zvolit cestu, která k ní vede. A když už se od něj vzdaluji, tak se snažím otočit nebo najít odbočku, která vede k onomu cíli.

   Kdybych srovnala samotný běh s během ke Kristu, tak je toho mnoho co mají podobného či stejného, teď mě neberte doslova. Například oba mají někde start – místo kde začíná touha jít/běžet. Pak určitá cesta – rovná asfaltová někdy však i náročnější travnatá, kamenitá, nerovná s různými nesrovnalostmi. Na obou cestách jak běžecké tak i životní můžeme najít mnoho překážek – kamení, díry, kořeny, bláto, které dokáže pěkně znepříjemnit. Tyto překážky mohou být i na cestě za Kristem, jak už v podobě pokušení nebo hříchu, který jak bláto zamaže oblečení nebo v horším případě nalepí se na podrážku bot a pak se běží o dost hůř. Nejen cesta může ovlivnit to, jak rychle dorazíš do cíle ale také kondička. To jak je člověk zvyklí sportovat, je aktivní a zvládá velkou fyzickou zátěž. To se člověk nenaučí ze dne na den, ale pozvolna to jde. Stejné je to s životem s Kristem. Však po křtu jsem taky neuměla všechny modlitby, a nebyla jsem a nejsem stále bez hříchu. I zde je potřeba velké trpělivosti a hlavně odevzdanosti a důvěry v Něj. Občas se mi stává, že se mi při běhu nějakým nejasným důvodem dostane kamínek do boty a pak je to velmi nepříjemné až bolestivé. Často z toho důvodu zpomalím a neběžím na maximum. V tomto případě je nejlepší se zastavit, vyzout si botu, vyndat jej a znovu nazout. Potom už můžu pohodlně běžet dál. Tím kamínkem může být z pohledu duchovního života hřích nebo nějaká bolest, kterou si s sebou neseme a která nás zároveň zpomaluje. I v tomto případě nejlépe se tohoto „kamínku nebo kamene“ zbavit ve svátosti smíření. I když ráda běžím sama, tak občas se ke mně někdo připojí a hned cesta ubíhá rychleji. Však i v životě s Kristem to není jiné. Pokud se můžeme sdílet ve své víře, ve všech radostech ale i strastech. Můžeme najít pochopení a porozumění a hlavně útěchu a to za to stojí ;)

   Na závěr bych Vás chtěla povzbudit, abyste se nebáli obout si pomyslné „běžecké“ boty a běžet za a s Kristem. Já se o to snažím a můžu říct, že to stojí za to :-)